čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [tr̩nɔʃ]

dělení editovat

  • tr-nož

etymologie editovat

Z praslovanského *trьnoža, tedy vlastně "třínožka". Srovnej trpaslík.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ trnož trnože
genitiv trnože trnoží
dativ trnoži trnožím
akuzativ trnož trnože
vokativ trnoži trnože
lokál trnoži trnožích
instrumentál trnoží trnožemi

význam editovat

  1. příčka spojující a zpevňující nohy stolu nebo židle
    • Uprostřed stál lípový stůl s trnožemi, a nad ním visela od stropu dolů holubička, na podobenství Svatého Ducha.[2]
    • Spali na lavicích a stolech, leželi všude na zemi s hlavou opřenou o trnože, o plivátka, o zmačkaný papír, tváří k zemi a nakupení jako hromady mrtvol.[3]
  2. (zastarale) podnož, stolička pod nohy
    • Dovršil Pán již krutých strastí míru, jež církve boží samospasné prahy třísnily vlnou kalnou v bouřném víru; ponížil v trnož církve mrzké vrahy, již v zápas dali s ní se v hrdopýše[4]

překlady editovat

  1. příčka mezi nohami stolu či židle

synonyma editovat

  1. rozpěra, příčel, (hovorově) šprušle

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „trnož“, s. 675.
  2. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola I, s. 9–17.
  3. Karel Čapek: Boží muka/Čekárna
  4. Otokar Mokrý: Koncil, Praha 1888