- 2. osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu od slova vozit
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
|---|
| nominativ
|
voz
|
vozes
|
|---|
- hlas
Ekvivalenty lze najít ve všech slovanských jazycích, vycházející z praslovanského *vozъ, původem z indoevropského *u̯oǵho- odvozeného od *u̯eǵh- („vézt“).[1]
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
|---|
| nominativ
|
voz
|
vozy
|
|---|
| genitiv
|
voza
|
vozov
|
|---|
| dativ
|
vozu
|
vozom
|
|---|
| akuzativ
|
voz
|
vozy
|
|---|
| lokál
|
voze
|
vozoch
|
|---|
| instrumentál
|
vozom
|
vozmi
|
|---|
- vozidlo tažené koňmi nebo dobytkem na dopravu nákladů
- zapriahnúť do voza ťažného koňa – zapřáhnout do vozu tažného koně
- automobil
- zaparkovať voz do garáže – zaparkovat vůz do garáže
- (hovorově, zastarale) kolejové vozidlo na přepravu zboží nebo osob
- jedálne a lôžkové vozy – jídelní a lůžkové vozy
- podobný vozu [1]
- súhvezdia Veľký a Malý voz – souhvězdí Velký a Malý vůz
- povoz
- automobil, auto
- vagón, vozeň
- 2. osoba singuláru imperativu slovesa voziť
- ve Španělsku: IPA: [bɔθ]
- v Latinské Americe: IPA: [bɔs]
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
|---|
| nominativ
|
voz
|
voces
|
|---|
- hlas
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůz“, s. 725.
