zaň

čeština

výslovnost

• IPA: [zaɲ]

dělení

• zaň

etymologie

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce za, podobně jako naň, oň, proň, veň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.

zájmeno

• osobní
• rod mužský nebo střední

význam

1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: za něho, za něj
   • …tu se matka skrze zástup tlačí, spěchá, co jí staré síly stačí, zaň orodovat.