podeprouc

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔdɛprɔʊ̯t͡s]

dělení

• po-de-prouc

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa podepřít
   • „I totě kůže prolhaná,“ povídá babička, podeprouc si v rozhorlení ruku o bok.

související

• podepra
• podeprouce