moc

čeština

výslovnost

• IPA: [mots]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	moc	moci
genitiv	moci	mocí
dativ	moci	mocem
akuzativ	moc	moci
vokativ	moci	moci
lokál	moci	mocech
instrumentál	mocí	mocmi

význam

1. schopnost něco vykonat nebo způsobit

   Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.

2. možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu

   Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.

3. orgán, který má právo rozhodování nad jinými

   Státní moc se v demokratické společnosti dělí do několika nezávislých oblastí.

4. fyzická nebo duševní síla

   Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.

související

• mocný
• bezmoc
• bezmocný

příslovce

• míry

význam

1. mnoho, příliš

   Bylo toho na mě moc.