kierunek

polština

výslovnost

• IPA: [kʲɛˈrũ.nɛk]
•  kierunek^{? • info}

tetymologie

Ze středohornoněmeckého kerunge. Srovnej moderní německé Kehrung.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kierunek	kierunki
genitiv	kierunku	kierunków
dativ	kierunkowi	kierunkom
akuzativ	kierunek	kierunki
instrumentál	kierunkiem	kierunkami
lokál	kierunku	kierunkach
vokativ	kierunku	kierunki

význam

1. směr

související

• kierunkowy
• ukierunkowywać
• kierowca
• kierunkować
• kierowanie
• kierować