zatloukl

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈzatlɔʊ̯kl̩]

dělení

• za-tlou-kl

sloveso

• dokonavé
• ambitranzitivní

význam

1. rod mužský čísla jednotného příčestí minulého činného slovesa zatlouct, zatlouci
   • „To byl nejspíše vítr!“ zvolal otec a hleděl do tmavé, bouřlivé noci. Nebylo však viděti ničeho. „Mně se zdá, jakoby někdo byl zatloukl na okno!“ řekla matka. „To přece není možno! Vždyť je to v prvém poschodí!“ zvolal otec.
2. třetí osoba čísla jednotného času minulého slovesa zatlouct, zatlouci
   • A vybaliv z papíru stříbrný, starodávný křížek, s nímž byl ráno poslán do Prahy, vtisknul ho svému pánovi mezi prsty sepjatých rukou a zatloukl víko rakve.

související

• zatluče