dělníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɛlɲiːkuːf]

dělení

• děl-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména dělník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	dělníkův	dělníkův	dělníkova	dělníkovo	dělníkovi	dělníkovy	dělníkovy	dělníkova
genitiv	dělníkova	dělníkova	dělníkovy	dělníkova	dělníkových	dělníkových	dělníkových	dělníkových
dativ	dělníkovu	dělníkovu	dělníkově	dělníkovu	dělníkovým	dělníkovým	dělníkovým	dělníkovým
akuzativ	dělníkova	dělníkův	dělníkovu	dělníkovo	dělníkovy	dělníkovy	dělníkovy	dělníkova
vokativ	dělníkův	dělníkův	dělníkova	dělníkovo	dělníkovi	dělníkovy	dělníkovy	dělníkova
lokál	dělníkově / dělníkovu	dělníkově / dělníkovu	dělníkově	dělníkově / dělníkovu	dělníkových	dělníkových	dělníkových	dělníkových
instrumentál	dělníkovým	dělníkovým	dělníkovou	dělníkovým	dělníkovými	dělníkovými	dělníkovými	dělníkovými

význam

1. náležící dělníkovi