defilírka
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [dɛfɪliːrka]
dělení editovat
- de-fi-lír-ka
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | defilírka | defilírky |
| genitiv | defilírky | defilírek |
| dativ | defilírce | defilírkám |
| akuzativ | defilírku | defilírky |
| vokativ | defilírko | defilírky |
| lokál | defilírce | defilírkách |
| instrumentál | defilírkou | defilírkami |
význam editovat
- (zastarale, v obecném jazyce) defilé
- Každý ráno v šest hodin jsme byli na place, taková defilírka, pan hoteliér přišel, po jedné straně koberce stál vrchní a číšníci a na konci já, tak maličký jako pikolík, a na druhé straně stáli kuchaři a pokojské a ficky a kredencká, a pan hoteliér šel kolem nás a díval se, jestli máme čistý náprsenky a frakový límce i frak bez poskrvrny, a jestli nechybějí knoflíky, a jestli jsou vyčištěný boty (...)[1]
související editovat
poznámky editovat
- ↑ HRABAL, Bohumil. Obsluhoval jsem anglického krále. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1990. ISBN 80-202-0142-4. S. 11.