güneş

turečtina

výslovnost

• IPA: [ɟyˈneʃ]

dělení

• gü-neş

etymologie

Z předpokládaného praturkického *küneĺ, což je rozšíření staršího *kün. Srovnej např. uzbecké quyosh, azerské günəş nebo baškirské қөнәш, o něco vzdáleněji pak např. jakutské куйаас nebo čuvašské хӗвел.

varianty

• (starým pravopisem) گونش

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	güneş	güneşler
akuzativ	güneşi	güneşleri
dativ	güneşe	güneşlere
lokál	güneşte	güneşlerde
ablativ	güneşten	güneşlerden
genitiv	güneşin	güneşlerin

význam

1. sluníčko, slunce, slunko

synonyma

1. (hovorově) kuçu, havhav

související

• güneşsiz
• güneşgiller
• güneşlik

slovní spojení

• erkek güneş
• çoban güneşi