hraničit

čeština

výslovnost

• IPA: [ɦraɲɪt͡ʃɪt]

dělení

• hra-ni-čit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	hraničím	hraničíš	hraničí	hraničíme	hraničíte	hraničí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	hranič	hraničme	hraničte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	hraničil	hraničila	hraničilo	hraničili	hraničily	hraničila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	hraniče	hraničíc	hraničíce

význam

1. sdílet společnou hranici
   • Pozemek hraničí s řekou.
2. připomínat, vzbuzovat dojem
   • Jeho chování hraničí s drzostí.

překlady

1. • angličtina: abut
2. —

synonyma

1. sousedit, být vedle
2. připomínat, podobat se

antonyma

1. nehraničit
2. nehraničit

související

• ohraničit
• rozhraničit
• hranice
• hraničář, hraničářka
• pohraničník
• hraniční, přeshraniční, příhraniční, zahraniční