kleknout

čeština

výslovnost

• IPA: [klɛknɔʊ̯t]

dělení

• klek-nout

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	kleknu	klekneš	klekne	klekneme	kleknete	kleknou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	klekni	klekněme	klekněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	klekl	klekla	kleklo	klekli	klekly	klekla
trpné	kleknut	†kleknuta	kleknuto	†kleknuti	†kleknuty	†kleknuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	kleknuv	kleknuvši	kleknuvše

význam

1. zaujmout polohu, kdy se kolena dotýkají země
2. (o systému, zejm. elektronickém) (hovorově) selhat, přestat reagovat či fungovat; zkolabovat
   • Měla během překládání zrovna dobré nápady, takříkajíc chytla slinu a bušila do klávesnice o sto šest, jenže dřív než si to všechno stihla uložit, klekly jí Windows a mohla začít zase od začátku.
   • „Kdyby neexistovaly drobné, zdánlivě nicotné věci, jako například pavouci, tak by klekl celý biologický systém. Řekněme, že básníci jsou v tuto chvíli ve společnosti spíš těmi podivnými pavouky někde v koutě, kterých si většina ani nevšimne.“
3. (přeneseně, expresivně, řidčeji) (kleknout na někoho) násilně si někoho podrobit, zmocnit se někoho či něčeho proti jeho vůli
   • Zásadní jsou z nahrávky následující dvě politikovy věty. „Ty naši klekli na tu FAU Přerov, takže to je v insolvenci.“ A „Jdeme po nich, protože to je zločinecká banda, která dluží státu asi 200 milionů na daních“.

synonyma

1. kleknout si, pokleknout, zakleknout
2. spadnout, zmrznout
3. podat si, vydusit; zakleknout na (někoho)

související

• kleknout si
• klekat, klekat si
• pokleknout
• klečet