kołnierz

polština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔwʲɲɛʃ]
•  kołnierz^{? • info}

etymologie

Přes středohornoněmčinu ze starofrancouzského collier, které z latinského collāre, tvaru adjektiva collāris — krční, šíjový, nákrční, jež je odvozeno od substantiva collum — krk. Srovnej např. běloruské каўнер, české kolárek či ukrajinské комір.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kołnierz	kołnierze
genitiv	kołnierza	kołnierzy
dativ	kołnierzowi	kołnierzom
akuzativ	kołnierz	kołnierze
instrumentál	kołnierzem	kołnierzami
lokál	kołnierzu	kołnierzach
vokativ	kołnierzu	kołnierze

význam

1. límec
2. příruba

související

• kołnierzowy
• kołnierzyk