Možná hledáte Krk nebo KRK.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • krk

etymologieEditovat

Polské kark, srbochorvatské dialektové krk. Praslovanské *kъrkъ souvisí se sanskrtským kŕ̥kāta- téhož významu i galorománským cricon 'hrdlo', východiskem je indoevropské *kr̥ko- 'krk' od *(s)ker-k- 'točit, kroutit' . Podobná motivace je i u jiných indoevropských názvů krku – srov. srbochorv. a slovinské vrât (srovn. vrtět či německé Hals, latinské collum z indoevropského *kwel- 'točit, kroutit'.[1]

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský neživotný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ krk krky
genitiv krku krků
dativ krku krkům
akuzativ krk krky
vokativ krku krky
lokál krku krcích
instrumentál krkem krky

významEditovat

  1. část těla některých živočichů spojující hlavu s trupem
    • Žirafy mají dlouhé krky.
  2. část většiny strunných hudebních nástrojů sloužící jako podpora strun
    • Harfa má krk odlišné stavby.
  3. (přeneseně, v plurálu) děti
    • Živím pět hladových krků.
  4. (expresivně) život
    • Dal bych za to krk, že je to pravda.

překladyEditovat

  1. část těla
  2. část nástroje

synonymaEditovat

  1. dítě, děcko
  2. hlava

souvisejícíEditovat

fráze a idiomyEditovat

slovesoEditovat

významEditovat

  1. (v obecném jazyce) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova krknout, nářeční obdoba tvaru krkl
    • Flašku vzal, vypil, a krk' si – a náhle byli v Podlesí.
    • Pardon, krk' jsem si.

synonymaEditovat

  1. říh

variantyEditovat

  1. krknul

citoslovceEditovat

významEditovat

  1. vyjadřuje zvuk krkání
    • Krk, ozvalo se jen co dopil pivo.
  2. vyjadřuje hlas krkavce

synonymaEditovat

  1. říh

poznámkyEditovat

  • Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo krk.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krk“, s. 313.

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Krk ve Wikipedii