Každý máme svůj krmelec nebo zásyp, o který se staráme. Já doplňuji krmení do dvou bažantích zásypů v Martiněvsi," upřesnila mladá myslivkyně.[1]
Myslivcová, myslivna, myslivkyně či jak ji nazývat? Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd by dívce, jež vystuduje Střední lesnickou školu ve Šluknově, obor myslivecké hospodářství, říkali myslivkyně. Kateřině Lulákové z Duchcova tak možná bude okolí brzy říkat. Je totiž jednou z těch, které se na studium oboru, pro něžné pohlaví velmi netradiční, daly.[2]
Při honu na kačeny se myslivkyně občas netrefí. "Chlapi se mi pak řehtají, ale hned mi to odpustí. Taky se jim to kolikrát nepodaří," rozesmála se paní Jana.[3]
