onomatopoický

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔnɔmatɔpɔjɪt͡skiː]

dělení

• ono-ma-to-poic-ký

etymologie

Pochází ze starořeckého ὀνοματοποιία (onomatopoiía), odvozeného z ὀνοματοποιέω (onomatopoiéō = pojmenovat), což je složenina ze slov ὄνομα (onoma = jméno, slovo) a ποιέω (poiéō = vytvořit).

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	onomatopoický	onomatopoický	onomatopoická	onomatopoické	onomatopoičtí	onomatopoické	onomatopoické	onomatopoická
genitiv	onomatopoického	onomatopoického	onomatopoické	onomatopoického	onomatopoických	onomatopoických	onomatopoických	onomatopoických
dativ	onomatopoickému	onomatopoickému	onomatopoické	onomatopoickému	onomatopoickým	onomatopoickým	onomatopoickým	onomatopoickým
akuzativ	onomatopoického	onomatopoický	onomatopoickou	onomatopoické	onomatopoické	onomatopoické	onomatopoické	onomatopoická
vokativ	onomatopoický	onomatopoický	onomatopoická	onomatopoické	onomatopoičtí	onomatopoické	onomatopoické	onomatopoická
lokál	onomatopoickém	onomatopoickém	onomatopoické	onomatopoickém	onomatopoických	onomatopoických	onomatopoických	onomatopoických
instrumentál	onomatopoickým	onomatopoickým	onomatopoickou	onomatopoickým	onomatopoickými	onomatopoickými	onomatopoickými	onomatopoickými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	onomatopoický
komparativ	onomatopoičtější
superlativ	nejonomatopoičtější

význam

1. (v jazykovědě, v literatuře) (o slově či jméně) utvořený napodobením přirozených zvuků nebo z takto vzniklého základu
2. vztahující se k onomatopoiím

překlady

1. • angličtina: onomatopoeic
2. • angličtina: onomatopoeic

synonyma

1. zvukomalebný
2. zvukomalebný

související

• onomatopoie
• onomatopoicky
• onomatopoion
• onomatopoičnost