Les médias, aidés par le ras-le-bol des Britanniques, avaient fini par « avoir la peau » de Margaret Thatcher. Ils s’acharnèrent alors sur son pâle successeur, le leader conservateur John Major, en même temps qu’ils passèrent à la moulinette chacun des chefs de l’opposition travailliste, en particulier l’excellent Neil Kinnock, qui fut lapidé par une presse particulièrement virulente. – Média, kterým pomáhalo to, že Britové měli Margarety Thatcherové už plné zuby, se jí nakonec dostala na kobylku. Poté se sdělovací prostředky pustily do jejího nevýrazného nástupce, vůdce konzervativců Johna Majora, přičemž zároveň nenechaly nit suchou ani na žádném z labouristických předáků, obzvláště na vynikajícím Neilu Kinnockovi, který byl v podstatě kamenován obzvláště žlučovitým tiskem.[1]
