| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
pekelník
|
pekelníci
|
| genitiv
|
pekelníka
|
pekelníků
|
| dativ
|
pekelníku / pekelníkovi
|
pekelníkům
|
| akuzativ
|
pekelníka
|
pekelníky
|
| vokativ
|
pekelníku
|
pekelníci
|
| lokál
|
pekelníku / pekelníkovi
|
pekelnících
|
| instrumentál
|
pekelníkem
|
pekelníky
|
- (expresivně) obyvatel pekla
- Posléz nemohl to déle vydržeti, a zase ďábla zavolal. I zjevil se mu pekelník, ale náramně burácel.[1]
- (řidčeji) odsouzenec v pekle
- (expresivně) zlý člověk
- (žertovně) nezbeda
- čert, ďábel, (ženský rod) pekelnice
- zatracenec
- —
- —
