Možná hledáte Pinďour.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ˈpɪnɟɔʊ̯r]

děleníEditovat

  • pin-ďour

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ pinďour pinďouri / pinďourové
genitiv pinďoura pinďourů
dativ pinďouru / pinďourovi pinďourům
akuzativ pinďoura pinďoury
vokativ pinďoure pinďouri / pinďourové
lokál pinďouru / pinďourovi pinďourech
instrumentál pinďourem pinďoury

významEditovat

  1. (žertovně, expresivně, lidově) penis
    • Hugo se chlubil, že má obřezaného pinďoura a my jsme mu ho záviděli.[1]
    • V roli soudce se Havlín předvedl při výslechu náctiletých dívek v kauze sochaře Opočenského. „Honily jste mu pinďoura společně s kamarádkou?“ ptal se v síni.[2]
    • Není to ten šedovlasej starej prďola lingvista, co neudrží pinďoura v gatích?![3]
  2. (hanlivě, v obecném jazyce) člověk, zejména muž, nízkého vzrůstu
  3. (dříve, studentský slang) pionýr[4]
  4. (slangově) (mezi šachisty) pěšec, figurka pěšce

synonymaEditovat

  1. pindík, brko[5], klacek[5], kláda[5], klobáska[5], macek[5], ocas[5], parůžek[5], paťák[5], péro[5], píšťala[5], spodek[5], šulín[5], trubka[5], tyč[5], (familiárně) bimbas, (neutrálně) penis, (dětsky, familiárně) lulánek, (v anatomii, neutrálně) pyj, (vulgárně) čurák
  2. prcek, skrček, pinďa, záprdek
  3. pinčl

poznámkyEditovat

  1. Lidové noviny, č. 70/1996.
  2. Lidové noviny, 23. 2. 2013
  3. Townsendová, Sue (1995): Adrian Mole. Překlad: Hartlová, Helena. Praha: Mladá fronta.
  4. HUBÁČEK, Josef. K dnešnímu stavu studentského slangu. Naše řeč, 1965, roč. 48, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  5. 5,00 5,01 5,02 5,03 5,04 5,05 5,06 5,07 5,08 5,09 5,10 5,11 5,12 5,13 MACFARLANE, Aidan; MCPHERSONOVÁ, Ann. Muka dospívání aneb Těžký hypochondr v pubertě. Překlad Anna Harvánková-Slavíčková. Plzeň : Nava, 1998. Cit. dle Korpus.cz. ISBN 80-7211-015-2.