čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • pr-del

etymologie

editovat

Odvozeno od slovesa prdět,[1] které má původ ve všeslovanském *pъrděti, které pochází z indoevropského onomatopoického kořene *perd- se stejným významem.[2]

Pravděpodobně nesouvisí se slovy prďola, prďolit (zast. prdola, prdolit).[3] Ta navzdory fonetické podobnosti a expresivnímu pr- od kořene prd- (prdel) vycházejí s vulgární obměny z trtolit (srov. polské pierdolić, ja pierdolę).[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ prdel prdele
genitiv prdele prdelí
dativ prdeli prdelím
akuzativ prdel prdele
vokativ prdeli prdele
lokál prdeli prdelích
instrumentál prdelí prdelemi

význam

editovat
  1. (zhruběle) zadnice
    • Nezlob, nebo dostaneš vařečkou na prdel!
  2. (zhruběle, přeneseně) legrace
    • Dělali jsme si ze šéfa prdel.
    • To si děláš prdel! / Děláš si prdel?!
    • Prokop celou dobu vyprávěl vtipy. To byla ale prdel!
  3. (zhruběle, přeneseně) odlehlé místo
    • Ženská je jako tramvaj z Mostu do Litvínova. Hází s tebou ze strany na stranu a nakonec tě vodveze do ještě větší prdele.

překlady

editovat
  1. zadek

synonyma

editovat

antonyma

editovat

související

editovat

slovní spojení

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. 1 2 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „prděti“, s. 482.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prdět“, s. 498.
  3. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „Prdola“, s. 910.

externí odkazy

editovat
  • Článek Prdel ve Wikipedii
  • Téma Prdel ve Wikicitátech