prdel
čeština editovat
výslovnost editovat
dělení editovat
- pr-del
etymologie editovat
Odvozeno od slovesa prdět,[1] které má původ ve všeslovanském *pъrděti, které pochází z indoevropského onomatopoického kořene *perd- se stejným významem.[2]
Pravděpodobně nesouvisí se slovy prďola, prďolit (zast. prdola, prdolit).[3] Ta navzdory fonetické podobnosti a expresivnímu pr- od kořene prd- (prdel) vycházejí s vulgární obměny z trtolit (srov. polské pierdolić, ja pierdolę).[1]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | prdel | prdele |
| genitiv | prdele | prdelí |
| dativ | prdeli | prdelím |
| akuzativ | prdel | prdele |
| vokativ | prdeli | prdele |
| lokál | prdeli | prdelích |
| instrumentál | prdelí | prdelemi |
význam editovat
- (zhruběle) zadnice
- Nezlob, nebo dostaneš vařečkou na prdel!
- (zhruběle, přeneseně) legrace
- Dělali jsme si ze šéfa prdel.
- To si děláš prdel! / Děláš si prdel?!
- Prokop celou dobu vyprávěl vtipy. To byla ale prdel!
- (zhruběle, přeneseně) odlehlé místo
- Ženská je jako tramvaj z Mostu do Litvínova. Hází s tebou ze strany na stranu a nakonec tě vodveze do ještě větší prdele.
překlady editovat
- —
- —
synonyma editovat
antonyma editovat
- —
- nuda, pruda, nůďo
- kde to žije
související editovat
- prdelka
- prdelní
- prdelatý
- prda
- prd
- prdět
- prdění
- prdelačka
- prdelolezec
- vlezdoprdelista
- vlezdoprdelka
- černoprdelník
- prdelit se
- vyprdelit se
slovní spojení editovat
fráze a idiomy editovat
poznámky editovat
- ↑ 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „prděti“, s. 482.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prdět“, s. 498.
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „Prdola“, s. 910.