čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • pr-del

etymologie

editovat

Odvozeno od slovesa prdět,[1] které má původ ve všeslovanském *pъrděti, které pochází z indoevropského onomatopoického kořene *perd- se stejným významem.[2]

Pravděpodobně nesouvisí se slovy prďola, prďolit (zast. prdola, prdolit).[3] Ta navzdory fonetické podobnosti a expresivnímu pr- od kořene prd- (prdel) vycházejí s vulgární obměny z trtolit (srov. polské pierdolić, ja pierdolę).[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ prdel prdele
genitiv prdele prdelí
dativ prdeli prdelím
akuzativ prdel prdele
vokativ prdeli prdele
lokál prdeli prdelích
instrumentál prdelí prdelemi

význam

editovat
  1. (zhruběle) zadnice
    • Nezlob, nebo dostaneš vařečkou na prdel!
  2. (zhruběle, přeneseně) legrace
    • Dělali jsme si ze šéfa prdel.
    • To si děláš prdel! / Děláš si prdel?!
    • Prokop celou dobu vyprávěl vtipy. To byla ale prdel!
  3. (zhruběle, přeneseně) odlehlé místo
    • Ženská je jako tramvaj z Mostu do Litvínova. Hází s tebou ze strany na stranu a nakonec tě vodveze do ještě větší prdele.

překlady

editovat
  1. zadek

synonyma

editovat
  1. řiť, zadnice, zadek
  2. legrace, sranda, prča
  3. zapadákov, díra, prdel světa, kde lišky dávají dobrou noc

antonyma

editovat
  1. nuda, pruda, nůďo
  2. kde to žije

související

editovat

slovní spojení

editovat

fráze a idiomy

editovat

poznámky

editovat
  1. 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „prděti“, s. 482.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prdět“, s. 498.
  3. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „Prdola“, s. 910.

externí odkazy

editovat
  •   Článek Prdel ve Wikipedii
  •   Téma Prdel ve Wikicitátech