prvnička

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [pr̩vɲɪt͡ʃka]

děleníEditovat

  • prv-nič-ka

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ prvnička prvničky
genitiv prvničky prvniček
dativ prvničce prvničkám
akuzativ prvničku prvničky
vokativ prvničko prvničky
lokál prvničce prvničkách
instrumentál prvničkou prvničkami

významEditovat

  1. (hovorově) panna[1]
  2. (hovorově) prvorodička
  3. (archaicky) klasifikační známka, dříve druhá po eminenci[2]
    • „Vaše komposice zasluhuje eminenc, než dopustil jste se porovnávati nešťastnou vlast svou. Komposice přijde na vrch, direktor ji bude čísti a budete ze škol vyhnán. Dám-li vám prvníčku, přijde vaše vypracování do prostřed a nebude povšimnuto – nyní volte, eminenc aneb prvníčku?“[3]

poznámkyEditovat

  1. HUGO, Jan, a kol. Slovník nespisovné češtiny. 3., rozšířené vyd. Praha : MAXDORF, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. S. 334.
  2. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-01-29]. Heslo prvnička.
  3. Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola Václav Klement Klicpera