psův

čeština

výslovnost

• IPA: [psuːf]

dělení

• psův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména pes příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	psův	psův	psova	psovo	psovi	psovy	psovy	psova
genitiv	psova	psova	psovy	psova	psových	psových	psových	psových
dativ	psovu	psovu	psově	psovu	psovým	psovým	psovým	psovým
akuzativ	psova	psův	psovu	psovo	psovy	psovy	psovy	psova
vokativ	psův	psův	psova	psovo	psovi	psovy	psovy	psova
lokál	psově	psově	psově	psově	psových	psových	psových	psových
instrumentál	psovým	psovým	psovou	psovým	psovými	psovými	psovými	psovými

význam

1. patřící psovi, psovi vlastní
   • „Dobrá; pozejtří tě vyhledám!“ To řka, připjal pán motouzek na obojek psův a odcházel s ním.