Vyvinulo se zkomolením latinského recreatio (osvěžení, občerstvení, zotavení) přes středověké rekrací označujícím školní přestávku.[1] Srovnej např. francouzské récré, české lejstro.
Proto je mi také líto, že si ten hoch s ní tu známost udělal. Ale ovšem, jakž mohlo také jinak být? Holka sloužila na statku a musela se hochu zalíbit; neboť Kudrnův Antonín je hodný a také hezký hoch, a právě proto, že je hodný, choval se k Verunce jako poctivý chlap a nic si u ní nedovolil, čeho se někdy synkové bohatých sedláků jako z regrace dopouštějí, až je holka na věky nešťastná. Ne, ne, sakrblé! Tonda není takový dareba[2]
„Neřekl. Nechce prý žalovati. Není žalobníka, nebude soudce. Nechám to projíti. Ale věz, Jerko, to ti povídám,“ a hlas páně rychtářův povážlivě se zaostřoval, „přistihnu-li tě někde nočně za králkou a regrací, bez milosti budeš v šatlavě ne-li v dusíku. Jen si to dobře pamatuj!“[3]
„A lidi, to jsou regrace na světě,“ libovala si Hudrychová, „to se ještě přeci jenom nestalo, aby nevěsta ženichovi nohu rozsekala!“[4]
Článek legrace ve Wikipedii