čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [rɔɲɪt]

dělení editovat

  • ro-nit

etymologie editovat

Z praslovanského *roniti, které souvisí s německým rinnen („řinout se“) a starořeckým ῥαίνω („kropím“).[1]

sloveso editovat

  • tranzitivní
  • nedokonavé

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas roním roníš roní roníme roníte roní
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
roň roňme roňte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné ronil ronila ronilo ronili ronily ronila
trpné roněn roněna roněno roněni roněny roněna
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný roně roníc roníce

význam editovat

  1. vypouštět, vylučovat po kapkách nebo slabým proudem
    • A pak klekla si u postele, úzkostlivě se na Hermínu dívajíc, tiše roníc slzy a modlíc se s rukama křečovitě sepjatýma.[2]

překlady editovat

  1. vypouštět po kapkách

synonyma editovat

  1. odkapávat, prolévat

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „ronit“, s. 544.
  2. Karel Mašek: Domky z karet/Poslední jednání

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-04-27]. Heslo ronit.