Možná hledáte směly, smelý nebo smely.

čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [smɲɛliː]

dělení editovat

  • smě-lý

etymologie editovat

Z praslovanského *sъmělъ, které vzniklo jako l-ové příčestí od praslovanského *sъměti („smět“) s nejistým původem,[1] které původně znamenalo „odvážit se“.[2]

přídavné jméno editovat

  • tvrdé

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ smělý smělý smělá smělé smělí smělé smělé smělá
genitiv smělého smělého smělé smělého smělých smělých smělých smělých
dativ smělému smělému smělé smělému smělým smělým smělým smělým
akuzativ smělého smělý smělou smělé smělé smělé smělé smělá
vokativ smělý smělý smělá smělé smělí smělé smělé smělá
lokál smělém smělém smělé smělém smělých smělých smělých smělých
instrumentál smělým smělým smělou smělým smělými smělými smělými smělými

stupňování editovat

stupeň tvar
pozitiv smělý
komparativ smělejší
superlativ nejsmělejší

význam editovat

  1. (člověk) mající odvahu
  2. (jednání) charakterizovaný odvahou

překlady editovat

  1. odvážný člověk
  2. troufalé jednání

synonyma editovat

  1. odvážný, kurážný, troufalý
  2. troufalý

antonyma editovat

  1. nesmělý, zbabělý, ustrašený
  2. skromný

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „smělý“
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „směti“, s. 560.