Možná hledáte směly, smelý nebo smely.

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [smɲɛliː]

děleníEditovat

  • smě-lý

etymologieEditovat

Z praslovanského *sъmělъ, které vzniklo jako l-ové příčestí od praslovanského *sъměti („smět“) s nejistým původem,[1] které původně znamenalo „odvážit se“.[2]

přídavné jménoEditovat

  • tvrdé

skloňováníEditovat

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ smělý smělý smělá smělé smělí smělé smělé smělá
genitiv smělého smělého smělé smělého smělých smělých smělých smělých
dativ smělému smělému smělé smělému smělým smělým smělým smělým
akuzativ smělého smělý smělou smělé smělé smělé smělé smělá
vokativ smělý smělý smělá smělé smělí smělé smělé smělá
lokál smělém smělém smělé smělém smělých smělých smělých smělých
instrumentál smělým smělým smělou smělým smělými smělými smělými smělými

stupňováníEditovat

stupeň tvar
pozitiv smělý
komparativ smělejší
superlativ nejsmělejší

významEditovat

  1. (člověk) mající odvahu
  2. (jednání) charakterizovaný odvahou

překladyEditovat

  1. odvážný člověk
  2. troufalé jednání

synonymaEditovat

  1. odvážný, kurážný, troufalý
  2. troufalý

antonymaEditovat

  1. nesmělý, zbabělý, ustrašený
  2. skromný

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-01-17]. Heslo smělý.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „smělý“
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „směti“, s. 560.