čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [stanɔvat]

dělení editovat

  • sta-no-vat

sloveso editovat

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas stanuji, (hovorově) stanuju stanuješ stanuje stanujeme stanujete stanují, (hovorově) stanuju
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
stanuj stanujme stanujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné stanoval stanovala stanovalo stanovali stanovaly stanovala
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný stanuje stanujíc stanujíce

význam editovat

  1. tábořit ve stanu
    • Stanovali na louce u potoka.
  2. (expresivně) mít erekci
    • Anča má na fotce slušnou dekoltáž, takže hned stanuju, nicméně na průzkum tam dole tu není moc intimčo.[1]

překlady editovat

  1. tábořit ve stanu
  2. (expresívně) mít erekci

související editovat

poznámky editovat

  1. TVRZ, Tomáš. Vlastní literární tvorba s autorským komentářem. Břežany, 2019 [cit. 2021-01-08]. 76 s. Bakalářská. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Dagmar Mocná. s. 8. . Dostupné online.