pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
---|
nominativ
|
větev
|
větve
|
---|
genitiv
|
větve
|
větví
|
---|
dativ
|
větvi
|
větvím
|
---|
akuzativ
|
větev
|
větve
|
---|
vokativ
|
větvi
|
větve
|
---|
lokál
|
větvi
|
větvích
|
---|
instrumentál
|
větví
|
větvemi
|
---|
- dřevnatá nadzemní část dřeviny vyrostlá ze stonku
- Větve hrušně byly obtěžkané plody.
- vymezená část rozvětvené struktury
- Jižní větev tramvajové trati je nyní mimo provoz.
- oddělená skupina osob, náležících ke stejnému rodu, avšak se specifickými předky
- Rod Rožmberků byl jednou z větví rodu Vítkovců.
—
- (knižně) ratolest, (poněkud zastarale, nářečně) haluz, (nářečně) suk, snět, klomen, kmen, smetel, kotev, konár, panoha[1]
- —
- rozrod
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „větev“, s. 194-198.
- Článek Větev ve Wikipedii