vyčíst

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyčtu	vyčteš	vyčte	vyčteme	vyčtete	vyčtou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	vyčti	vyčtěme	vyčtěte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyčet	vyčetši	vyčetše

(vyčíst + něco odněkud) čtením nebo bedlivým pozorováním zjistit
- Mezi řádkami vyčetli i obavu před mrzutostí s ostatními firmami nakladatelskými i nedůvěru, že by dva literární, neznámí dosud dilentanti ani s velkou dávkou kuráže nedovedli získati modernu a interess obecenstva.^[1]
- Hned jak se narodil, povolal nejučenější věštce, kteří z postavení hvězd příští života běh předpovídají, aby z hvězd vyčetli, co usouzeno dědici trůnu.^[2]
(vyčíst + někomu něco) připomenout, předložit někomu jeho vlastní (skutečné či domnělé) omyly, chyby, záporné vlastnosti nebo špatné skutky (nebo takové, které mluvčí za záporné či špatné považuje)
- Rozhněvaným hlasem kázal přísný karatel doprostřed kostela a vyčetl chase, že snad ani nespí, kořalkou se opíjí, pračky podniká, s druhým pohlavím nečistě žije, o muzice huláká a ruší spánek pokoje milovných a upracovaných lidí^[3]
- »No to — z našich mozolů tyjou. A našinec ani se nenají, neohřeje, neoděje — a ještě mu to má být vyčteno. — Můj bože, kdypak se na nás dostane ?«^[4]

↑ Karel Mašek: Domky z karet/Babí léto
↑ Jean de La Fontaine: L'Horoscope, Věštba osudu v překladu Emila Herrmanna, 1875
↑ Alois Mrštík, Vilém Mrštík: Rok na vsi/Prosinec
↑ Božena Němcová: V zámku a podzámčí