zakázat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈzakaːzat]

dělení

• za-ká-zat

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	zakážu	zakážeš	zakáže	zakážeme	zakážete	zakážou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zakaž	zakažme	zakažte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zakázal	zakázala	zakázalo	zakázali	zakázaly	zakázala
trpné	zakázán	zakázána	zakázáno	zakázáni	zakázány	zakázána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zakázav	zakázavši	zakázavše

význam

1. odmítnout vydat svolení; zamezit, nedovolit, zabránit
   • Když stát zakáže kouřit v úřadech, na poštách, na vládě a tak dále – je to zcela v pořádku.
2. bránit v šíření

překlady

1. odmítnout povolit

   • angličtina: forbid, ban, prohibit
   • finština: kieltää
   • francouzština: interdire
   • italština: vietare
   • latina: vetare
   • maďarština: tilt, megtilt
   • němčina: verbieten
   • nizozemština: verbieden
   • polština: wzbraniać, zakazać
   • portugalština: proibir, interdizer
   • ruština: запретить
   • řečtina: απαγορεύω
   • slovenština: zakázať
   • španělština: prohibir
   • turečtina: yasaklamak
2. —

synonyma

1. (knižně) zapovědět, (hovorově, expresivně) zarazit, zatrhnout
2. (knižně) zapovědět

související

• zakazovat
• zákaz
• zakázaný
• zákazník
• zakázka