Příloha:Varianty (čeština)
Některá slova se vyskytují ve více ustálených formách. Ty se označují jako varianty.
Hláskové varianty editovat
Hláskové varianty jsou ty formy slova, které se liší tím, že se na témže místě ve slově objevuje jiná hláska („písmeno“). Může se jednat o:
- samohlásky různé kvantity, např.:
- samohlásky různé kvality, např.:
- samohláska a nula (prázdné místo), např.:
- odlišné souhlásky, např.:
- pravopisné varianty, např.:
Tvaroslovné varianty editovat
Tvaroslovné varianty jsou ty, které se liší souborem mluvnických tvarů. Nejčastěji se jedná o případy, kdy slovo existuje ve více rodových kategoriích.
- rodu mužského a rodu ženského jsou slova jako:
- rodu mužského a rodu středního jsou slova jako:
- rodu ženského a rodu středního jsou slova jako:
- některá slova jsou též současně v rodu mužském životném i neživotném:
Slovotvorné varianty editovat
Slovotvorné varianty jsou odvozeniny od stejného základu stejného slovotvorného typu a se shodným významem. Je-li význam odlišný, o slovotvorné varianty se nejedná (variantami nejsou např. průvodce – průvodčí, ředitel – řidič, strojírna – strojovna). Původní varianty se někdy vývojem jazyka odlišují a stávají se z nich samostatná slova, variantami původně byla např. slova dělo – dílo, sedlo – sídlo nebo město – místo. Někdy je proto nesnadné rozhodnout, zda se „ještě“ jedná o varianty nebo „už“ o samostatná slova. Rozhodující je naprostá totožnost významu a užití. Pokud se významy odlišují, jedná se o slovotvorná synonyma, nikoli o varianty. Slovotvornými synonymy jsou např. stařec – stařík, hlavička – hlavinka, hra – hraní.
Slovotvorné varianty se vyskytují u mnoha slovotvorných typů, např.:
Použitá literatura editovat
- HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství n.p., 1980. S. 12-13.