doufajíce

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔʊ̯fajiːt͡sɛ]

dělení

• dou-fa-jí-ce

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný množného čísla slovesa doufat
   • Loupežníci však poznavše, jak vznešeného mají zajatce, pluli s ním přímo k Dánsku, kde ho vysadili na břeh doufajíce, že se jim za to princ někdy odvděčí.

související

• doufaje
• doufajíc