doufaje

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔʊ̯fajɛ]

dělení

• dou-fa-je

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa doufat
   • (…) tvrdí se na př. s velkou určitostí, že ne Tirpitz, ale Burián rozhodl pro bezohlednou podmořskou válku, doufaje, že tím poražené Rakousko zachrání.

související

• doufajíc
• doufajíce