ryčet

čeština

výslovnost

• IPA: [rɪt͡ʃɛt]

dělení

• ry-čet

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ryčím	ryčíš	ryčí	ryčíme	ryčíte	ryčí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ryč	ryčme	ryčte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ryčel	ryčela	ryčelo	ryčeli	ryčely	ryčela

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	ryče	ryčíc	ryčíce

význam

1. vydávat ústy pronikavý monotónní neartikulovaný zvuk připomínající řev šelem
   • A neschopen vykročit ze závratného bludného kruhu, řítě se stále rychleji ryčel Prokop šíleným smíchem hrůzy.

synonyma

1. křičet, řvát

související

• ryčení
• ryk
• ryčný