čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈt͡ʃɛxɪjɛ]

dělení

editovat
  • Če-chie

etymologie

editovat

Z novolatinského Czechia, Tzechia, Csechia téhož významu. Srovnej Sláva, Slavie, Bohemie, Teutonie, Bavarie, Borussie apod.

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ Čechie Čechie
genitiv Čechie Čechií
dativ Čechii Čechiím
akuzativ Čechii Čechie
vokativ Čechie Čechie
lokál Čechii Čechiích
instrumentál Čechií Čechiemi

význam

editovat
  1. (básnicky, knižně) Česko; české země
    • Tu zří oko šíré do propasti — Není hrob to synů Čechie?[1]
    • Na pravo valí se mohutná řeka, tento hradební příkop bohabojného Německa, jehož mírumilovní obyvatelé nepřeloží nikomu ani stéblo slámy, když spějí právě jako v tuto hodinu. Říše bázně boží a dobrých mravů ponořena jest v sen a zde, na úpatí Černého lesa vleče vlak v jednom kupé dohromady zavřené syna Čechie a syna Germanie, či blíže řečeno Prussie.[2]
  2. (zastarale) bájná postava zastávající pomyslnou funkci ochránkyně české země[3]
    • A strážný duch země české, slavná Čechie, když letěla v noci nad šťastným domem, žehnala svatýma svýma rukama šlechetné té české rodině.[4]
    • Uprostřed pěkných pletenců z kvítí a zeleni zvedala se pěkná besídka na spůsob otevřeného chrámku, v němž na nejvyšším stupni stálo děvče v kroji antickém představující sochu Čechie.[5]
  3. název sportovních klubů
    • Čechie Karlín

poznámky

editovat
  1. Boleslav Jablonský: Básně smíšené, Osvobození Evropy
  2. Pavel Albieri: Pro česť armády, Praha 1884
  3. častý námět uměleckých děl zejména soch v dobách národního obrození
  4. František Hrnčíř: Pták, který mluví
  5. Národní listy, ročník VII, číslo 150. S. 1. (Vydáno 31. srpna 1867)

externí odkazy

editovat
  •   Rozcestník Čechie ve Wikipedii