čekaje

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃɛkajɛ]

dělení

• če-ka-je

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa čekat
   • Za Bachovské reakce oba žili v zátiší, Deák s rukama složenýma čekaje na svou dobu, Palacký co nejpilněji o Dějinách svých pracuje.

související

• čekajíc
• čekajíce