činže
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [t͡ʃɪnʒɛ]
etymologie
editovatZe starohornoněmeckého nebo středohornoněmeckého zins, to z latinského census.[1]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | činže | činže |
| genitiv | činže | činží |
| dativ | činži | činžím |
| akuzativ | činži | činže |
| vokativ | činže | činže |
| lokál | činži | činžích |
| instrumentál | činží | činžemi |
význam
editovat- nájemné
- Je to kříž s tím chudým lidem, již jsem slevil dvěma mým nájemníkům polovic činže a ještě nemůžou mi ji zaplatit.[2]
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „činže“, s. 103.
- ↑ Božena Němcová: Z Neumarku