řídnoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːdnɔʊ̯t͡siː]

dělení

• říd-nou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí
genitiv	řídnoucího	řídnoucího	řídnoucí	řídnoucího	řídnoucích	řídnoucích	řídnoucích	řídnoucích
dativ	řídnoucímu	řídnoucímu	řídnoucí	řídnoucímu	řídnoucím	řídnoucím	řídnoucím	řídnoucím
akuzativ	řídnoucího	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí
vokativ	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí	řídnoucí
lokál	řídnoucím	řídnoucím	řídnoucí	řídnoucím	řídnoucích	řídnoucích	řídnoucích	řídnoucích
instrumentál	řídnoucím	řídnoucím	řídnoucí	řídnoucím	řídnoucími	řídnoucími	řídnoucími	řídnoucími

význam

1. který řídne
   • _

antonyma

1. houstnoucí

související

• řídnutí
• zřídlý