říkajíc

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːkajiːt͡s]

dělení

• ří-ka-jíc

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa říkat
   • (…) když ale [babička] dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kousku, říkajíc: „Vidíte, děti, tuhle kanafasku mám už padesát let (…)“

související

• říkaje
• říkajíce