Fakt je ten, že Čech si s Moravákem nebo Šlonzákem většinou moc nerozumí, nemáme společnou ani kulturu, ani zvyky, dokonce ani jídlo a pití.
Pod námi je Jablunkov, Milíkov, Košařiska, Hrádek a další beskydské obce. Kraj ani český ani polský, slezská Goralská republika, země křemenného, zapeklitého lidu, o nějž se po celé dějiny přetahovaly sousední národy. Lidé zde mluví jedním nářečím, jeden se však považuje za Čecha, druhý zas za Poláka. Když na to přijde, jsou všichni šlonzaci a goroli. Působí drsným dojmem, snadno ale zjihnou, když si s nimi u sklenky vařunky zazpíváte. Veselí, skromní, trošinku hluční lidé. Tady má každý několik strýců Pepinů.[1]
