čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈʃkvarɛk]

dělení editovat

  • škva-rek

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ škvarek škvarky
genitiv škvarku škvarků
dativ škvarku škvarkům
akuzativ škvarek škvarky
vokativ škvarku škvarky
lokál škvarku škvarcích
instrumentál škvarkem škvarky / (v obecném jazyce) škvarkama

význam editovat

  1. zbytek tukové tkáně po vyškvaření sádla nebo loje
    • „I ty sprosté lojové škvarky se dají jíst,“ vyprávěl právě jeden, který zde ležel se zastaralým katarem žaludku, „jestli jsou teplé. Když se lůj škvaří, vymačkají se dosucha, posolí, opepří, a já vám říkám, že se husí škvarky jim nevyrovnají.“ „Nechte husí škvarky být,“ řekl muž se žaludeční rakovinou, „nad husí škvarky není. Kam se proti nim hrabou z vepřového sádla. To se rozumí, že musí být dozlata vyškvařený, jako to dělají židi. Vezmou tučnou husu a stáhnou sádlo s kůží a škvařejí to.“ „Víte, že jste na omylu, pokud se týká vepřových škvarků?“ poznamenal Švejkův soused, „rozumí se samo sebou, že mluvím o škvarkách z domácího sádla, tak jak jim říkají domácí škvarky.“ (…) „Kdo z vás jed škvarky z koňského sádla?“ ozval se čísi hlas[2]
  2. zbytek po rozpečení, roztavení, spálení něčeho

překlady editovat

  1. zbytek tukové tkáně po vyškvaření sádla nebo loje

synonyma editovat

  1. (nářečně) špyrka, šperka

související editovat

poznámky editovat

  1. Český jazykový atlas. Díl 1. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0014-3. Heslo „škvarek“, s. 244-245.
  2. Jaroslav HAŠEK: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

externí odkazy editovat