ζηλεύω

řečtina

výslovnost

• IPA: [zɪ.ˈlɛ.vɔ]

etymologie

Ze starořeckého ζηλεύειν, varianty ke klasickému ζηλοῦν, které je odvozené od substantiva ζήλος, jež dalo vzniknout také např. španělskému celo, celoso, francouzskému jalousie či anglickému zeal, jealousy, jealous.

sloveso

• tranzitivní
• pravidelné

význam

1. řevnit, žárlit, pociťovat rivalitu
   • ο άντρας της τη ζηλεύει τόσο πολύ, που παύει να είναι κολακευτικό και γίνεται ενοχλητικό – její muž na ni žárlí natolik, že jí to přestává lichotit a naopak ji to obtěžuje
   • είναι πολύ συνηθισμένο τα αδέλφια να ζηλεύουν το ένα το άλλο – je velmi obvyklé, že sourozenci na sebe navzájem řevní
2. závidět
   • Αύριο φεύγουμε για διακοπές. - Αχ, πόσο σας ζηλεύω! – Zítra vyrážíme na dovolenou. - Já vám tak závidím!
   • H Κούβα δημιούργησε ένα σύστημα υγειονομικής περίθαλψης που πολλοί στον αναπτυσσόμενο κόσμο ζήλευαν, με οικονομική βοήθεια από την πρώην σύμμαχο Σοβιετική Ένωση, αν και κάποιες από αυτές τις προόδους έχουν χαθεί από την κατάρρευση του κομμουνιστικού μπλοκ. – Kuba si vytvořila systém zdravotní péče, který jí mnozí v rozvojovém světě záviděli, s ekonomickou pomocí ze strany bývalého spojence Sovětského svazu, ačkoliv některé z těchto vymožeností zanikly s rozpadem komunistického bloku.
3. bažit
   • Κύρια Θεωδοράκη είδε στη βιτρίνα ένα ωραίο ρούχο και το ζήλεψε αμέσως. – Paní Theodorakisová spatřila ve výloze krásné šaty a ihned po nich zatoužila.

synonyma

1. —
2. (archaicky, knižně) φθονώ
3. επιθυμώ, ποθώ

související

• ζηλεμένος
• ζηλιάρης (žárlivý)
• ζήλια (závist)
• ζηλιάρικος
• αξιοζήλευτος (záviděníhodný)
• ζήλος (nadšení, verva, ajfr)
• ζηλοτυπία (žárlivost)
• ζηλόφθονος
• ζηλιαρόγατος (žárlivec)
• ζηλιαρόγατα (žárlivka)