nedokonavé
ambitranzitivní
oznamovací způsob
Přítomný čas
Osoba
Singulár
Plurál
1.
врачу́ю
врачу́ем
2.
врачу́ешь
врачу́ете
3.
врачу́ет
врачу́ют
rozkazovací způsob
Osoba
Singulár
Plurál
1.
—
—
2.
врачу́й
врачу́йте
3.
—
—
příčestí
Příčestí minulé činné
Rod
Singulár
Plurál
mužský
врачева́л
врачева́ли
ženský
врачева́ла
střední
врачева́ло
Příčestí minulé trpné
Rod
Singulár
Plurál
mužský životný
—
—
mužský neživotný
—
ženský
—
střední
—
—
přechodníky
Přechodník přítomný
Rod
Singulár
Plurál
mužský
врачу́я
—
ženský
—
střední
Adjektivum slovesné minulé činné
Rod
Singulár
Plurál
mužský
врачева́вший
—
ženský
—
střední
(knižně) hojit , léčit , uzdravovat
По сему случаю Иисус спросил законников и фарисеев: позволительно ли врачевать в субботу? – Tehdy se Ježíš zeptal zákoníků a farizejů: je dovoleno uzdravovat v sobotu?