врьвь

staroslověnštinaEditovat

etymologieEditovat

Srov. stčes. vrv – "pás, opasek, motouz";[1] rus. верёвка, (arch.) вервь; ukr. верьо́вка; bulh. връ́в; srbochorv. (arch.) vȓvca; slovin. vȓv, vrvȋ.

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský
  • i-kmenová deklinace

skloňováníEditovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ врьвь врьви врьви
genitiv врьви врьвию врьвии
dativ врьви врьвьма врьвьмъ
akuzativ врьвь врьви врьви
vokativ врьви врьви врьви
lokál врьви врьвию врьвьхъ
instrumentál врьвиѭ врьвьма врьвьми

významEditovat

  1. provaz
    • сътвор̑ь ꙗко бичь отъ врьвии • вьсѧ изгъна и црькъвє – Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal. [J 2, 15 – Zogr]

srovnejEditovat

  1. ѫжє

poznámkyEditovat