врьвь

staroslověnština

etymologie

Srov. stčes. vrv – "pás, opasek, motouz"; rus. верёвка, (arch.) вервь; ukr. верьо́вка; bulh. връ́в; srbochorv. (arch.) vȓvca; slovin. vȓv, vrvȋ.

podstatné jméno

• rod ženský
• i-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	врьвь	врьви	врьви
genitiv	врьви	врьвию	врьвии
dativ	врьви	врьвьма	врьвьмъ
akuzativ	врьвь	врьви	врьви
vokativ	врьви	врьви	врьви
lokál	врьви	врьвию	врьвьхъ
instrumentál	врьвиѭ	врьвьма	врьвьми

význam

1. provaz
   • сътвор̑ь ꙗко бичь отъ врьвии • вьсѧ изгъна и црькъвє – Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal. [J 2, 15 – Zogr]

srovnej

1. ѫжє