staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *dъkti; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; r-kmenová deklinace.

Srov. stčes. dci, dceře;[2] čes. dcera; sloven. dcéra; pol. cora/córka; strus. дочи, (Novg. ) доци;[3] rus. дочь, до́чери; ukr. доч, до́чери; bulh. дъщеря́; srbochorv. kćȋ, kćȅri; slovin. hčȋ, hčêre.[4]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • r-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ дъщи *дъщєри дъщєри
genitiv дъщєрє *дъщєрѹ дъщєръ
dativ дъщєри *дъщєрьма дъщєрьмъ
akuzativ дъщєрь *дъщєри дъщєри
vokativ дъщи *дъщєри дъщєри
lokál дъщєри *дъщєрѹ дъщєрьхъ
instrumentál дъщєриѭ *дъщєрьма дъщєрьми

* tvary duálu nejsou doloženy

význam editovat

  1. dcera
    • раздѣлѧтъ сѧ • отьць на съіна • и съінъ на отьца • мати на дъщєрь • и дъщи на матєрь – Budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce. [L 12, 53 – Zogr Mar]
    • дрьзаи дъщи • вѣра твоꙗ съпасє тѧ – Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila. [Mt 9, 22 – Zogr Mar As Ostr]

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  3. ЗАЛИЗНЯК, Андрей Анатольевич. Древненовгородский диалект. Языки славянских культур, Москва 2004.
  4. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.