ruštinaEditovat

výslovnostEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *ženà, AP (b)[1] → starorus. жена́, AP (b).[2]

Přízvuk plurálu se v 18.–20. stol. přesunul z koncovky na kmen.[3]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ жена́ жёны
genitiv жены́ жён
dativ жене́ жёнам
akuzativ жену́ жён
instrumentál жено́й, жено́ю жёнами
lokál жене́ жёнах

významEditovat

  1. manželka
  2. (zastarale) žena

synonymaEditovat

  1. супруга
  2. женщина

souvisejícíEditovat

srbštinaEditovat

variantyEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ жѐна жѐне
genitiv жѐне̄ же́на̄
dativ жѐни жѐнама
akuzativ жѐну жѐне
vokativ же̏но жѐне
instrumentál жѐно̄м жѐнама
lokál жѐни жѐнама

významEditovat

  1. manželka
  2. žena

synonymaEditovat

  1. супруга
  2. женска

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*ženà“, s. 558.
  2. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „жена́“, s. 49.
  3. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Ot praslavjanskoj akcentuacii k russkoj. Nauka, Moskva 1985. Glava 4: Napravlenija akcentnoj evoljucii, s. 373.