жєна
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *ženà; paradigma přízvuku (b);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. stčes. žena;[2] čes., sloven. žena; pol. żona; hluž., dluž. žona; strus. жена – "žena; manželka";[3] rus. жена́; ukr. жона́/жíнка; běl. жана́; bulh. жена́; srbochorv. žèna; slovin. žéna.[4]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | жєна | жєнѣ | жєнъі |
| genitiv | жєнъі | жєнѹ | жєнъ |
| dativ | жєнѣ | жєнама | жєнамъ |
| akuzativ | жєнѫ | жєнѣ | жєнъі |
| vokativ | жєно | жєнѣ | жєнъі |
| lokál | жєнѣ | жєнѹ | жєнахъ |
| instrumentál | жєноѭ | жєнама | жєнами |
význam
editovat- žena
- ꙗдъшиихъ жє бѣашє мѫжь ꙗко пѧть тъісѫщь • развѣ жєнъ и дѣтии – A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. [Mt 14, 21 – Mar As Ostr]
- žena, manželka
- нє достоитъ тєбѣ имѣти жєнъі филипа братра твоѥго – Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra Filipa! [Mk 6, 18 – Mar]
srovnej
editovat- –
- малъжєна
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
- ↑ БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.