морѥ
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *mȍr'e; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; jo-kmenová deklinace.
Srov. čes. moře; sloven. more; pol. morze; hluž. morjo; dluž. mórjo; polab. pomarái – "na moře"; rus. мо́ре - pl. моря́; ukr., běl. мо́ре; bulh. море́; srbochorv. mȍrje; slovin. morjȇ.[2][3]
podstatné jméno
editovat- rod střední
- jo-kmenová deklinace
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | морѥ | мор̑и | морꙗ |
| genitiv | морꙗ | морю | мор̑ь |
| dativ | морю/морѥви | морѥма | морѥмъ |
| akuzativ | морѥ | мор̑и | морꙗ |
| vokativ | морѥ | мор̑и | морꙗ |
| lokál | мор̑и | морю | мор̑ихъ |
| instrumentál | морѥмь | морѥма | мор̑и |
význam
editovat- moře
- ходѧ жє при мор̑и галилєисцѣѥмь • видѣ дъва братра – Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry. [Mt 4, 18 – Zogr]
- добрѣѥ ѥмѹ ѥстъ пачє • ащє обложѧтъ камєнь жрьнъвьнъіи о въіи ѥго • и въврьгѫтъ и въ морѥ – Lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. [Mk 9, 42 – Zogr Mar]
- (přeneseně) jih
- сѣвєръ и морѥ тъі съзьда – Ty jsi stvořil jih i sever. [Žalm 88 (89), 13 – PsSin]
- отъ въстокъ и западъ и сѣвєра и морꙗ – Od východu, západu, severu i moře. [Žalm 106 (107), 3 – PsSin]
slovní spojení
editovat- морѥ оточьноѥ – oceán
- морѥ оточьноѥ знаѥтъ мѫжа – Celý oceán zná toho muže. [Supr 509, 9]
- морѥ мрьтвоѥ – Mrtvé moře
- видѣхъ и морѥ мрьтвоѥ – Viděl jsem i Mrtvé moře. [Supr 128, 23]
- морѥ чрьмьноѥ – Rudé moře
- запрѣти чрьмьнѹѥмѹ морю • и исѧчє – Obořil se na Rudé moře a vyschlo. [Žalm 105 (106), 9]