мѧсо

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *mę̂so; paradigma přízvuku (c); rod střední; o-kmenová deklinace.

Srov. čes. maso; sloven. mäso; pol. mięso; rus. мя́со, pl. мяса́; ukr. м᾽я́со/мня́со; bulh. месо́; srbochorv. mȇso, pl. mésa; slovin. mеsо̣̑.

podstatné jméno

• rod střední
• o-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	мѧсо	мѧсѣ	мѧса
genitiv	мѧса	мѧсѹ	мѧсъ
dativ	мѧсѹ	мѧсома	мѧсомъ
akuzativ	мѧсо	мѧсѣ	мѧса
vokativ	мѧсо	мѧсѣ	мѧса
lokál	мѧсѣ	мѧсѹ	мѧсѣхъ
instrumentál	мѧсомь	мѧсома	мѧсъі

význam

1. maso
   • ащє брашьно съблажнꙗѥтъ брата моѥго • нє имамь мѧсъ ꙗсти въ вѣкъі – Je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso. [1K 8, 13 – Enin]

související

• мѧсопѹстъ