нєбо
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *nȅbo; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; s-kmenová deklinace.
Srov. čes. nebe; sloven. nebo; pol. niebo – pl. niebiosa; hluž., dluž. njebjo; polab nebü; rus. не́бо – pl. небеса́; ukr. не́бо; běl. не́бa – pl. нябёсы; bulh. небе́; srbochorv. nȅbo – pl. nebèsa; slovin. nebô.[2][3]
podstatné jméno
editovat- rod střední
- s-kmenová deklinace / o-kmenová deklinace
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | нєбо | — | нєбєса |
| genitiv | нєбєсє | — | нєбєсъ |
| dativ | нєбєси/нєбѹ | — | нєбєсьмъ |
| akuzativ | нєбо | — | нєбєса |
| vokativ | нєбо | — | нєбєса |
| lokál | нєбєсє/нєбєси | — | нєбєсьхъ |
| instrumentál | нєбєсьмь/нєбомь | — | нєбєсъі |
význam
editovat- nebe
- исповѣдаѭ ти сѧ отьчє • господи нєбѹ и зємл̂и – Velebím tě Otče, Pane nebes i země. [Mt 11, 25 – Mar]
- ѕвѣздъі съпадѫтъ съ нєбєсє и силъі нєбєсьскъіѩ двигнѫтъ сѧ – Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. [Mt 24, 29 – Zogr Mar]
- да вєсєлѧтъ сѧ нєбєса и радѹѥтъ сѧ зємлꙗ – Ať zaradují se nebesa, rozjásá se země. [Ž 95 (96), 11 – PsSin]