staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *nȅbo; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; s-kmenová deklinace.

Srov. čes. nebe; sloven. nebo; pol. niebo – pl. niebiosa; hluž., dluž. njebjo; polab nebü; rus. не́бо – pl. небеса́; ukr. не́бо; běl. не́бa – pl. нябёсы; bulh. небе́; srbochorv. nȅbo – pl. nebèsa; slovin. nebô.[2][3]

podstatné jméno

editovat
  • rod střední
  • s-kmenová deklinace / o-kmenová deklinace

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál
nominativ нєбо нєбєса
genitiv нєбєсє нєбєсъ
dativ нєбєси/нєбѹ нєбєсьмъ
akuzativ нєбо нєбєса
vokativ нєбо нєбєса
lokál нєбєсє/нєбєси нєбєсьхъ
instrumentál нєбєсьмь/нєбомь нєбєсъі

význam

editovat
  1. nebe
    • исповѣдаѭ ти сѧ отьчє • господи нєбѹ и зємл̂и – Velebím tě Otče, Pane nebes i země. [Mt 11, 25 – Mar]
    • ѕвѣздъі съпадѫтъ съ нєбєсє и силъі нєбєсьскъіѩ двигнѫтъ сѧ – Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. [Mt 24, 29 – Zogr Mar]
    • да вєсєлѧтъ сѧ нєбєса и радѹѥтъ сѧ зємлꙗ – Ať zaradují se nebesa, rozjásá se země. [Ž 95 (96), 11 – PsSin]

související

editovat

poznámky

editovat
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "небо".
  3. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука, Москва 1974-2010.