овощє

staroslověnština

etymologie

Srov. čes. ovoce; sloven. ovocie; pol. owoc – "ovoce"; rus. о́вощ – "zelenina"; ukr. о́воч – "zelenina"; bulh. ово́ще – "ovoce"; srbochorv. vòće – "ovoce"; slovin. (arch.) оvо̑čjе – "ovoce".

podstatné jméno

• rod střední
• jo-kmenová deklinace
• hromadné

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	овощє	—	—
genitiv	овоща	—	—
dativ	овощѹ	—	—
akuzativ	овощє	—	—
vokativ	овощє	—	—
lokál	овощи	—	—
instrumentál	овощємь	—	—

význam

1. ovoce
   • ꙗкожє цвѣтьць прѣдъварꙗѥтъ прѣдъ овощємь – Tak jako květ předchází ovoce ... [Supr 284, 22]

srovnej

1. плодъ, агода

související

• овощьнъ